Gumbo (1917): Úvodní část reprezentativního dvanáctidílného dokumentárního cyklu renomovaného režiséra Kena Burnse se jmenuje „Gumbo“ po speciální neworleanské polévce. V tomto divokém kadlubu se koncem 19. století zrodil fenomén jazzu. Tato spontánní hudba, jejíž podstatou je temperamentní souhra a invenční improvizace, vznikla z otevřených dialogů vedených mezi majetnými a chudými, veselými a smutnými, z dialogů černošských a bělošských mužů a žen, dialogů staré Afriky a staré Evropy – jak tvrdí hlavní moderátor cyklu Wynton Marsalis: „K něčemu takovému mohlo dojít jenom v docela Novém Světě.“